(30:14, 60:48, 85:59)

V zápase nám vcelku vyšla druhá pětiminutovka a s šestnáctibodovým náskokem po první kvartě to vypadalo, že jsme překonali počáteční střeleckou nemohoucnost, že ve druhé čtvrtině soupeře dorazíme a ve druhé půlce utkání stejně jako v sobotu hladce doklouzáme k dalšímu vítězství s vysokým rozdílem.

Dopadlo to, jak muselo. Hned na začátku druhé čtvrtiny přišla ztráta koncentrace, šňůra 0:8 za tři útoky (koš s faulem, nájezd a trojka) a soupeř se chytil. V obraně jsme hráli tak, jako by se měl soupeř porazit sám. Chomutovští však pro náš přístup neměli dost pochopení a několika dalšími snadnými koši utkání herně vyrovnali. Druhou čtvrtinu jsme prohráli o čtyři body a dostali jich celkem 34, což by měl být příděl na dvě desetiminutovky, ne na jednu! K lepší a chytřejší obraně nepomohla ani přestávková porada v šatně a zabral až timeout. Zároveň se nám ve druhé polovině začala dařit spolupráce v útoku, protože soupeř z nejasných důvodů přešel do zóny, která nás paradoxně donutila dávat balon rychle z ruky. Levharti s námi ale vydrželi běhat až do konce zápasu a nenechali nám ani jednu střelu zpod koše zadarmo – přesně jak to má být (námi střílených třicet šestek o tomhle svědčí poměrně jasně).

Snad tenhle zápas bude dostatečnou výstrahou, abychom začali brát tréninkové úsilí vážněji. Účast jen na dvou trénincích týdně (o jednom nemluvě, to už je jen zájmový kroužek a ne výkonnostní sport) vede jen k minimálnímu zlepšení. Navíc by ty dva tréninky musely být „odježděné“ s vysokou koncentrací, což se prostě neděje. Začíná být také problém, že se můžeme spoléhat jen na volnou hru a cokoliv nacvičeného nemůžeme hrát, protože na place jsou neustále jeden až tři hráči, kteří kvůli tréninkovým absencím nebo nesoustředěnosti ani nevědí, kam si stoupnout, natož kdy a kam běžet. Cesta ke zlepšení vede jen přes častý trénink s plným nasazením a toho poslední dobou u některých hráčů nevidíme dost.
Autor: ✍ Jindra Štěrbáček