Do Děčína jsme nejeli s velkými ambicemi, ale vývoj utkání pro nás dlouho vypadal příznivě. Během první půle jsme přešli do zónové obrany, na kterou domácí nenašli zpočátku recept. Díky poměrně dobré produktivitě jsme poločas vyhráli o čtyři body. Po změně stran se však začala karta obracet. Začali jsme více chybovat v obraně, nestíhali jsme se dostávat do správného obranného postavení a Válečníci z volných pozic trestali. Směrem dopředu jsme střeleckou pohodu postupně ztráceli a výsledek tak dopadl dle očekávání.

S naprosto rozdílnými cíli jsme přijeli do Ústí. Vzhledem k vývoji ve skupině jsme nutně potřebovali získat z venkovního zápasu konečně dva body. Od úvodních minut jsme byli tím lepším týmem na hřišti, dobře jsme bránili a dokázali se prosadit i v útoku. V průběhu utkání narostl náš náskok až na dvouciferný rozdíl. Severočeši zkoušeli osobní i zónovou obranu, ale kbelská mašina jela stále dál. Ještě čtyři minuty před závěrečnou sirénou jsme vedli o devět bodů, ale jak ústečtí stahovali náskok, my jsme zpanikařili a začali dělat hloupá útočná rozhodnutí. Je na pováženou, že tak starý a zkušený tým jakým jsme, prohraje tři venkovní zápasy s výsledným skóre mínus osm bodů. Vzhledem k ostatním výsledkům to vypadá, že je sezona již rozhodnutá. Ale my jsme Kbely a svou kůži lacino rozhodně neprodáme.